Tajemné

Vítej, poutníče!

Déšť,

vlažné duhavo,

co na parapet klepe,

jak tenké prsty cizí,

co vrací se a mizí,

v té změti plné sychrava,

tam chudý ,,listy" prodává,

a oblohou už blesk září.

Já okno otvírám,

ruku ruce podávám,

a vítám poustevníka z dáli,

co v mlhách přebýval...

On oči pátravé,

v hovoru mém přivírá,

klid prostupuje vůkol,

a čaje zvolna ubývá...

Tu slova hřejivá,

mi v mysli otisknou se,

má slova smírčivá,

teď v svojí kráse, 

prostupujíc dýmem,

jen upij číši s vínem,

popátrej v svém nitru,

máš příležitost snít...

Tam, kam poutník kráčí,

co střelka na kompase značí,

jen slaboch vždy a vžde se bojí...

Ty projdi mlhou v dál,

a splň si,

co sis přál!