Snové

Úvodní

Tam někde,

v dáli za hvězdami,

kde hlahol utichá,

jsi doma.

A v nebi,

co kol´se šíří,

duše se zalyká,

tou dálkou věčnou…

Tam někde,

kde hvězda pláti má,

jsme volní…

Za sny vzlétnem…

Životní

ˇˇMám v rukách jen tolik,

kolik unést znám,

v prameni je omývám,

v pramínku, co plyne…

Jak ta nitka naše,

to vlákno zlatavé,

jež míří někam.

Jen potkej, nitko!

Tu cestu pravou,

kam poutník ubírá se…

kde jeho sny a přání,

v hvězdném prachu plují.

Vůně dálek

S novým šálkem,

v jedné z dlaní,

kávu popíjeti,

 se mnou můžeš...

Chutná sladce,

jindy ztrpkne,

neměj obav,

čas má svoji,

cestu do neznáma...

Ty ji neznáš,

spěchá v dál,

a jindy se ti,

zdává známá...

Jinou sobě nehledej!

Věř svým silám,

kráčej tiše,

jen přemýtej.

máš šálek v dlani,

a kávu v něm,

ta vůně opojná,¨

tě vésti může...

Jak kvítí na šálku,

co kdosi vyobrazil.

jdi k těm lukám,

cos´  nespatřil.

Zasněná

v nebi stmělém,

co v srdci máš,

jen k mání.

A prociť  bděle,

přijde včas,

co čekal jsi,

co prýští z nás...

Vy hvězdy,

jež z výšin ,

s námi sníte!

Vím, že duším vnímavým,

pár přání vyplníte.

Osudová

Ať kapky dešťové,

co o parapet zvoní,

své tělo ,,duhové",

co podzimem dnes voní...

Tu krásu světu vnuknou,

a bude-li nám přáno...

Ať myšlenky neumlknou!

Víš a každý ptát se smí...

Co ve hvězdách je psáno...

Svobodná

na cestě duhové, 

vždy půjdu tudy...

A v nohou pevnou zem,

kol sebe bílo,

nevidno do nebe, 

budu jen vílou....

Co ve vás tančí,

přec ruky sami,

nechci v nich svírati,

přebírat v dlaních...

krásy krás,

srdce z nás.

Ta patří zemi.

Nechytej srdíčka, 

nesnaž se lapiti,

obláčky divoké,

svobodné,

do sítí.

Nechej je sbě samým,

propusť je do krásy,

co v jejich výšinách,

plynou se,

do krásy.