Z dob minulých

Déšť přání

Pět starých mudrců,

každý s svící v rukou,

co nocí jemně svítících,

v skalách,

kde ježci dupou,

a draci v stínech krčí se…

Pět stařešinů v hábitu,

jak svorně spolem kráčí,

vstříc dalšímu usvitu,

však noc se stává temnou,

ni skmnuti spolem,

cestou jednou,

vždy v srdci jedněm,

myslí jasnou…

Pět starců vetchých,

v botkách z kůže,

jež kroky v jeden směr,

ti řeknou,

co svět zmůže.

Pět dědů s vousem bělavým,

tiše k výším kráčí,

za svitu Otce Měsíce,

jež budoucí jim zračí.

Pět starců

v skalách sklání se,

svíce v oltář vkládá,

v kapsách stříbrý prach z hvězd tisíce,

Do hladin jezera,

shůr padá.