Filozofické

Putování

Až ježek z klece vyprostí se,

cinkne o zem,

narodí se,

vždy ve stejném kabátku…

Nový prostor objeví se.

Nekonečno začátků,

kde cestou zpátky

šrámy, mříž…

O krok zpátky,

hradbám blíž.

Jen v míru

Tak tajemné…

Jak obsáhle ti vypráví,

cestou tou dlouhou,

kráčíš mu vstříc.

Tak hluboké,

a přesto pustým býti může,

putování,

kde duše rozlétnout se smí.

A na paměti měj!

mu v smíru,

vydej se jen vstříc,

s lehkostí,

a vírou v bytí,

kde na vděčností předkům dáš,

by spočinouti mohli,

zbaveni té dnů tíhy,

sám zlehka meze překráčej,

co krůček,

jež změní se v míli.

Báseň o životě

V pohádce,

co bájí,

prastarou být,

zdá se…

Minulost se vkrádá,

našeptává zase,

jak třískou drsnou,

zraněn žádá:

Totéž znovu staň se!

Sám si kryju záda.

Tak opakujíc známé,

krůčky váhavými,

by v nové éře,

slavné,

zlomky vůní dálek,

náhle zvítězily.